V posledních měsících zaznamenala většina z nás řadu kampaní zaměřených proti týrání zvířat. Toto téma je samo o sobě velmi dobrá myšlenka – nesmí se však dostat „do rukou“ fanatiků, kteří překrucují informace za každou cenu. Výsledkem tak je dezinformování široké veřejnosti. Ověřujme si tedy informace, které vstřebáváme anebo dokonce šíříme dále. Používejme selský rozum a dejme na názory skutečných odborníků…
V posledních měsících se začaly šířit informace vztahující se k tématu týrání zvířat. Samozřejmě, pokud jde o psí množírny nebo fyzické násilí páchané na zvířatech, týrání formou například hladovění, zde jsou podobné kampaně na místě. Pokud ale označujeme zemědělce za barbary, jejichž jediným cílem je týrat zvířata, a to pouze s vidinou zisku a vybití si své vlastní agrese, potom je zde asi něco špatně.
Za poslední eskalaci můžeme označit reportáž České televize, pořadu 168 hodin, která byla zaměřena na klecový chov slepic. Po zhlédnutí reportáže musela mít většina z nás, co konzumujeme vejce, pocit, že jsme spolupachatelé podílející se na zvěrstvech prováděných na nebohých slepicích.
Zkuste si však pustit pořad znovu a poslouchat pozorněji. V příspěvku byly zmíněny celkem čtyři velkochovy – podle informací reportáže se jednalo o 753 000 kusů slepic. Zajímavé je, že uhynulých nebo zraněných slepic bylo v celé reportáži celkem asi devět kusů. Ano, opravdu pouze devět kusů. V reportáži, jejíž aktéři vnikli do chovů protiprávně, byly pouštěny zejména sestříhané záběry těchto devíti zvířat. Ostatní záběry obvykle opeřených a spokojených slepic byly zveřejněny pouze na webu a dohledal si je nejspíše jen ten, koho tato problematika zajímá opravdu do hloubky.
Takto bychom mohli k dané reportáži oponovat většinu „faktů“, které v pořadu zazněly.
Je smutné sledovat, jak se veřejnoprávní médium nechá zatáhnout do kampaně zaměřené jednoznačně neobjektivně proti chovatelům zvířat – zemědělcům.
Mezi pojmy velkochov a týrání nelze v žádném případě vložit rovnítko. Argumentů pro potvrzení tohoto faktu je mnoho a jedním z nich je také ekonomika. Bude-li jakékoli zvíře v nepohodě, projeví se to na nižším váhovém přírůstku, reprodukční schopnosti nebo počtu narozených mláďat. A právě negativní výsledky nejsou cílem žádného správného hospodáře. Jistě, mohou se vyskytnout výjimky, kdy může dojít k selhání jednotlivce, ale podle čísel zveřejněných Státní veterinární správou je častější týrání zvířat v domácnostech než ve velkochovech.
Nenechme se klamat fotografiemi nebo záběry týraných zvířat, které jsou tendenčně sestříhány nebo pocházejí z úplně jiných koutů země, jako tomu ve většině případů je.
Snad se shodneme, že hospodářská zvířata mají mít důstojný život a stejně tak i rychlý a humánní odchod z něj. Předcházejme tedy zbytečnému transportu živých zvířat a vybírejme taková, jejichž chovy jsou kontrolovány. Kupujme proto maso a vejce z českých chovů a přemýšlejme, jaké informace k nám přicházejí a čí zájem za jejich šířením stojí.
-red-
