Menu

Klecové chovy – pro a proti

Způsoby chovů drůbeže a jejich ustájení jsou dnes velkým tématem. Snad všichni se shodneme, že chceme, aby i hospodářská zvířata chovaná za účelem nasycení lidí měla co možná nejdůstojnější životní podmínky. Jsou ale klecové chovy skutečně tak špatné?

Jisté skupiny lidí, které se ohánějí tím, že brání zájmy zvířat, vystupují proti velkochovům nosnic v klecových systémech. Až doposud by se mohlo zdát takové jednání logické a velmi humánní. Musíme však brát v potaz celou řadu nezpochybnitelných faktů a zejména to, že bychom měli nechat prostor k vyjádření k danému tématu odborníkům, kteří se přirozeným chováním drůbeže zabývají na vědecké úrovni.

Nepolidšťujme je
To, co připadá člověku neúnosné, může být pro zvíře zcela běžnou součástí života – i v přírodě. Důležité je nepolidšťovat hospodářská zvířata. Prase, slepice nebo skot se jistě mnohem lépe vyspí na podlaze na slámě nebo na hřadu než někde v pohodlné posteli, v jaké spí každý z nás. Nepolidšťujme tedy zvířata a jejich potřeby.

Proč zrovna klece
Vraťme se ale ke klecovému odchovu drůbeže, který si vzali na paškál „ochránci“ zvířat. Zde je dobré připomenout, že v klecích jsou umístěny pouze slepice, které snášejí vejce. Drůbež chovaná na maso se pohybuje volně. K tomu, aby byly slepice chovány v klecích, měli chovatelé mnoho důvodů. Jedním s hlavních je zdravotní stránka drůbeže, což souvisí s dodáváním zdravých vajec koncovým konzumentům. Takto chovaný kur se lépe a přehledně kontroluje z hlediska možných úhynů nebo nemocí. Když totiž chováte stovky až tisíce slepic volně, pobíhajících pohromadě, jen těžko zkontrolujete nebo dohledáte nemocný nebo uhynulý kus.

Nezávadná vejce
Dalším důvodem, proč je klecový chov u velkochovů využíván, je, že slepice jednotlivá vejce neznečistí, neporuší skořápku a samotný sběr vajec je jednodušší a přehledný. Výsledkem je eliminace výskytu nemocí jako je salmonela, která se objevuje u vajec od slepic chovaných na podestýlce výrazně častěji.

Etologie zvířat
V úvahu bychom měli vzít i etologii zvířat. I slepice mají svoji hierarchii. V jedné kleci je například deset slepic, takže je zde možné hierarchii vytvořit a podle ní potom žít. U velkých hejn je vytvoření hierarchie prakticky nemožné. Nejen proto dochází mezi zvířaty k daleko častějším střetům, které končí nezřídka tím, že ostatní slepice jednu konkrétní uklovou k smrti. Na rozdíl od klecového způsobu chovu ji ošetřující personál téměř nikdy nenajde – slepice ji totiž bezezbytku sežerou.

Slepičí open space
Že jsou tyto drůbeží open spacy – chovy s podestýlkou – náročné pro slepice samotné, potvrzuje i fakt, že zde dochází v mnohem větší míře k úhynům, a to až o 10 % větším oproti klecím. Ve společném způsobu ustájení dochází i ve větší míře k rozšíření různých nemocí či výskytu parazitů. Je tedy otázka, zda jde ochráncům zvířat opravdu o jejich pohodu, nejsou-li brány v potaz jasné argumenty odborníků.

Možná je ještě dobré dodat, že všechny slepice, ať už jsou chované jakýmkoli způsobem, na konci snáškového cyklu přepeřují. Přepeřují již od 50. týdne věku bez rozdílu způsobu ustájení. Vypadají zubožené, protože jim původní peří vypelichalo a nové ještě nestihlo dorůst. Slepice z klecových chovů jsou často zneužívány v různých antikampaních právě v této fázi. Dokonce jsou ukazovány původní neobohacené klece, které jsou využívány z 90 % ve světě, mimo Evropskou unii. Nenechme se tedy strhnout a používejme selský rozum. A zaměřme se zejména na vejce a maso z českých chovů, které jsou všechny do jednoho pod neustálým veterinárním dozorem. Není náhoda, že se českým vejcím i masu vyhnuly všechny aféry ať už s dioxiny, salmonelou, fipronilem nebo porážkami jakkoli nemocných zvířat, jako je tomu u potravin pocházejících například z Polska.

- Českomoravská drůbežářská unie -