Menu

Paradoxy dnešní doby

Lidé pracující v zemědělství jsou ze současné situace, která panuje na trhu s potravinami, často zoufalí. Obchodní řetězce nebo zpracovatelé masa si z nich dělají rukojmí – a k tomu jim často nevědomky pomáháme i my, spotřebitelé. Někomu se hodí dělat ze zemědělců, zejména z chovatelů zvířat, tyrany a štvát lidi proti nim. Proč tato silná slova?

Důvodů, proč dospět k tomuto závěru, je mnoho. Za mnohé mluví ne ceny masa a vajec, které nakupujeme, ale ceny, za které jsou tyto suroviny vykupovány přímo od zemědělců. Ty se totiž od devadesátých let změnily jen „kosmeticky“. Umíte si představit, že byste při současných životních nákladech dostávali výplatu například ve výši 3000 korun?

A přesně v této situaci jsou dnešní zemědělci. Zemědělství se od roku 1989 hodně změnilo, došlo k modernizacím stájí, způsobů chovů a celý obor se posunul. Vezmeme-li v úvahu, že se pořádají odborné konference zaměřené na skladbu krmiv, způsoby léčení, plemenitbu… A to nemluvíme o welfare, čili odvětví, které se zabývá čistě jen pohodou života zvířat.

Ve všech těchto odvětvích můžeme říci, že držíme krok se západem. V oblasti veterinární kontroly, a to jak v ustájení, tak v oblasti jatek, máme dokonce celosvětově uznávané odborníky. A řada států se učí od nás.

Všechno, co jsme zmínili, se neobešlo bez nemalých investic. Mnoho podniků tlak trhu neustálo a zkrachovalo. Jediné, co v dnešní době chrání naše chovatele před krachem, jsou evropské a národní dotace. Snad bez nadsázky se dá říci, že pokud by byly opravdu všechny jak národní, tak evropské dotace zrušeny, český zemědělec by v konkurenci napříč Evropou dost pravděpodobně velmi obstojně uspěl.

web

Vrátíme-li se ale k problému, musíme vzít v úvahu opravdu žalostné ceny, za které jsou maso a vejce od chovatelů vykupovány. Na pultech obchodů je situace jiná. Lidem nepřijde divné kupovat vajíčka za 2 koruny. Tyto ceny jsou nesmyslné. Musíte do nich zahrnout krmení, ustájení, zaplacení lidí, balné, dopravu a nakonec i marži obchodu. Vejce v akci jsou také nejčastěji z Polska a jiných států…

Další je situace s masem: zde jsou ceny v porovnání s výkupem opravdu někde jinde. Zemědělec prodává maso za stejné ceny jako v devadesátých letech! Zde profitují maloobchodní řetězce, chcete-li supermarkety nebo zpracovatelé masa. Nelze zcela jasně říci, kde zisky, které by měly pokrývat náklady zemědělců, končí... Zjednodušeně řečeno to, co by měl dostat chovatel za kvalitní maso, shrábne někdo jiný. A chovatel, aby tuto ztrátu vyrovnal, musí žadonit a domáhat se dotací, což zase pobuřuje širokou veřejnost. Koho tedy ve skutečnosti vlastně podporují dotace?

S tímto problémem však nebojuje jen Česko, ale i celá Evropa. Když řetěz spojíme, vyplývá z toho, že jakékoli subvence do zemědělství dotují ve finále někoho úplně jiného, než komu byly původně určeny.

Zde je jednoduchý recept na změnu k lepšímu k nezaplacení. Snad jen přemýšlet nad tím, kolik potraviny stojí a koho koupí konkrétní suroviny podporujeme. Budeme-li preferovat maso z České republiky, budou se situaci muset přizpůsobit i řetězce, a zemědělci tak budou mít alespoň nějakou šanci ovlivňovat jeho výkupní ceny.

-Jarmila Šnoblová-